Hory
Altiplano – Chile – Americký Tibet, mechy a traviny zdobí náhorní plošinu, kterou kdysi vyzvedly zemské kry do výšky 4600 metrů na hranicích Bolivie a Chile. Šestitisícový činný vulkán Parinacota (6342 m n. m.) ční nad jezerem Lago Chungaro, které je plné migrujících plameňáků, divokých husic a bahňáků, kteří, neznajíce lidskou agresivitu a zálibu v zabíjení, nebojácně brání své teritorium. Divoké lamy, v dáli koně a stovky činčil, kterým jsme důvěrně říkali „zajícoveverky“ vystrkovali hlavičky ze svých nor. Nemilosrdné slunce, ostrý vítr a teploty, které v letní den nevystupují nad bod mrazu, v noci dosahují až –15 oC. Drsné, ale krásné je Altiplano…
Ama Dablam 6828 m n. m. – mystická hora, která kraluje ledovci Kumbu. Vidíte ji celé dny, od Nanche Bazáru až k Everestu. Mira Šmíd ji říkal „himálajský Materhorn“. Léta plánoval a nakonec sólovým výstupem vylezl cestu, o které Reinhold Messner mluvil jako o cestě 21. století. Kopec je nádherný a Míra nám chybí…
Mt. Everest – sen každého horolezce… Sedím na Kalapatharu – nepatrném kopečku ve výšce asi 5400 m. Je to poslední místo, kam se tulák bez horolezecké výstroje dostane. Konec, či začátek údolí, kde se rodí ledovec Kumbu. Tiše a pokorně sedím a zírám na 3,5 km vysokou stěnu ledu a kamení. Deset dní tvrdé cesty džunglí, proklínaný monzunový déšť, bláto, zima, sníh – vše zapomenuto. Těžce dýchám, jsem hladový, unavený, ale šťastný. Jsem tu – na úpatí Mt. Everestu, nepálsky Sagarmátha, tibetsky Čomolungma, gigantu mezi horami.
Huascarán – prošel jsem cestu laviny, ve které zahynula 30. května 1970 elita československého horolezectví. Město Yungay bylo srovnáno se zemí a celkový počet obětí zemětřesení dosáhl 60 000. V levé části dvojvrcholu je vidět nezasněžená skalní stěna, od které se lavina oddělila. Miliony tun ledu a kamení při pádu vytvořily zcela novou krajinu a zastavily se až zde – pod sochou Krista. Po více než třiceti letech jsou nově vzniklé hory a údolí velice nestabilní a nebezpečné. Cesta od ledovce až ke Kristovi mi trvala dva dny.
Kailash – velebná a nedostupná je posvátná hora Kailash, středobod čtyř velkých asijských náboženství. Věřící putují někdy celé roky nehostinnými pláněmi západního Tibetu, aby spatřili a obešli posvátnou horu. Několikadenní pouť kolem Kailashe nazývaná hinduisty parikrama a buddhisty kora, prý smývá všechny hříchy světa. Nejbližším městem je 3000 km vzdálená Lhasa nebo Kashgar, dosažitelný po 2000 km cesty po Xingiang Highway přes vysoký Kašmír. Viktor Jang, ve své knize o Tibetu píše. Pečlivě zvažte, zda útrapy, které vás na cestě ke Kailashi čekají, nebudou větší, než uspokojení z dosaženého cíle.
Makalu – „V úterý hrajem v Náchodě, přijeď se mrknout“… po skvělé muzice sedíme s Martinem Kratochvílem u vínka: „V pátek letíme do Nepálu, pojeď s námi“, říká Martin.„Sežeň mi letenku a jedu, odvětím žertem.“ … sedím bez letenky na Ruzyni, marně vyhlížím podobného blázna s velkým báglem a nechce se mi věřit, že by to byl kanadský žertík… Rododendronové lesy, později ledové štíty, večery u ohně, bez telefonu a elektriky, v nohách pět set kilometrů, o devět kilo hubenější a k smrti unavený – ale šťastný…
Muztagh Ata 7545 m n. m. – Mezi Ťan Šanem a ještě mohutnějším pohořím Karakorum na čínském území, odkud se zásobuje celý západní Tibet, se vypíná k nebi tato krasavice. Pro horolezce patří mezi nejlehčí, ale pro Evropany svou dostupností, mezi nejodlehlejší sedmitisícovky světa.
