Japonsko
Nikde na světě jsem zatím nepoznal tak dokonalé prolnutí technologie 21. století s duchovním odkazem jednoho z největších světových myslitelů mistra „Konfucia“, žijícího v Číně před více než 2500 lety. Každý Japonec je vychován v duchu těchto prastarých tradic. Úcta, ohleduplnost, skromnost, čistota, smysl pro detaily, minimum mimiky a tvrdost (vycházející z nezvyklé melodie řeči), působí na evropana skoro až strojově. Tisíce lidí se na centrálním tokijském vlakovém nádraží nepřetržitě valí několika podlažními nástupišti a Čapkova myšlenka RUR se zjeví v reálném světě. Lidské mraveniště, ve kterém se ztrácí člověk… Chutě japonské kuchyně, ale i čaj jsou zcela rozdílné od výtečných asijských různorodě kořeněných jídel. Základ chutí je moře a to není má parketa… Zahrady a „Zen buddhistické chrámy jsou dokonale udržované architektonické skvosty a stovky poutníků v tradičních bílých hábitech a kuželovitých kloboucích dokonale dokreslují atmosféru minulých tisíciletí. Každý centimetr země je beze zbytku využit, takže pro nás – novodobé trempy (s půjčeným autem a systémem dva dny pod širákem jeden na údržbu těla v hotýlku), se stal skoro neřešitelný. Hotýlek v japonském stylu = 3x 3m prázdná místnost, rákosová rohož, dokonale složená deka s županem v rohu místnosti a příjemný personál v tradičních kimonech. Celý svět je silně ovlivněn evropsko-americkou kulturou, ale Japonci se nezměnili a do výseče svého světa si pustili jen byznys a techniku 21. století.
