Thajsko
Vyměnit příjemné klima hor za vyhlášené a prosluněné pláže mě moc nelákalo, ale poznat buddhismus „jinak“ než je Nepálsko-tibetský rozhodlo. Nejlevnější letenky, batoh, potápěčská maska, spacák ušitý z prostěradla, pár triček a hurá do světa na čundr… V Bangkoku na letišti již netrpělivě čekala Čechošvýcarka Etelka a přítel Fredi všemožně bránil odjezdu autobusu směr vlakové nádraží, který již tak měl zpoždění. Místní cestovka zajistila díky internetu každé naše přání. Stačilo říci ostrov Koh Pha-Ngan a jízdenka na vlak, žeton pro taxikáře, který nás ve tři ráno převeze do přístavu i lodní lístek, včetně ubytování – dojednáno a zaplaceno za půl hodiny. 800 km nočním vlakem, galantní probuzení průvodčím, taxikář s logem cestovky na peronu, omamná vůně džungle a pohádkové svítání na lodi. Obchod s turistikou tu funguje dokonale… Malý ostrov, háje kokosových palem, dvoumetroví leguáni, kýčově modré moře s bílým korálovým atolem, plné ryb a mořských potvor, jen pár stupňů od rovníku. První šok mých dětí s asijského stylu života pominul a nastal čas k objevování zatím nepoznaného… Thajsko je země s nesmírně zajímavou dávnou i novodobou historií a kulturou. Už fakt, že nikdy nebylo kolonií něco napovídá. Nejrozšířenější vírou v zemi je buddhismus.
Od mládí mě tento styl života oslovoval díky své volnosti. Žádné dogma, žádné „musíš“, ale návod pro život… Tlustý smějící se strejda – tu sedící, tu ležící, ale nikdy ne ukřižovaný. Žádné peklo či očistec, ale jak nynější život prožiješ a jaké skutky uděláš, tak se příště narodíš a bude ti více či méně do vínku dáno. Je to každého problém, jak s životem naloží… Před více než dvěma tisíciletími se buddhistická víra postupně šířila od nepálsko-indické hranice třemi základními směry. Na sever přes Nepál a Tibet do Číny a Mongolska, na jih přes Indii na Srí Lanku a jihovýchodním směrem, kde oslovila dnešní Barmu, Laos, Vietnam, Thajsko, Malajsii a část Indonésie. Po staletí formovala myšlení lidí, kulturu, tradice a čím více se na mapě vzdalovala od místa svého zrodu, přetvářela i sama sebe. Myšlenka a rituály zůstaly stejné, ale svatyně a symboly k projevu úcty, jsou v porovnání s Tibetem zcela jiné. Přirozený vývoj se řídil mentalitou, klimatem, prostředím i bohatstvím národa. Svým velikášstvím a zlatem připomíná thajský směr evropský barokní katolicismus. Na rozdíl od tibetského, pokorného a skromného, v křesťanském jazyku řečeno – františkánského… Nejnovější historie začíná na počátku sedmdesátých let minulého století, kdy „svět“ investoval do rozvoje země velké peníze. „Westernizace“, která zachvátila celou zemi, měla ty nejlepší podmínky, jak zvítězit nad tradičním stylem života. Skromní, pracovití lidé, bohatá země a sociální podmínky na úrovni 17. století. Thajsko se během několika let zařadilo mezi „Asijské tygry“ ekonomiky. Mrakodrapy a dálnice vyrostly jak houby po dešti a „TOP“ pláže světa lákají miliony lidí ročně za ceny příznivější, než u Máchova jezera. Největším pokladem země, jsou však věčně usměvaví lidé. Jsou milí, pokorní a díky své životní filosofii, zatím nepropadli civilizačnímu blbnutí a honbou za mamonem.
